Jamajka: Ocho Rios a nejkrásnější vodopády

Před dvěma dny jsem přiletěl do Montego Bay na Jamajku a dnes, v 10.05, se checkuji v kanceláři Knutsford Express a v mírně vychlazené čekárně čekám na bus do Ocho Rios. To nabízí některé vyhlášené turistické atrakce, takže si od něj slibuji příjemný začátek celé cesty.

Sednout si v buse lze kamkoli, kde je volno, vyjíždíme s asi čtvrthodinovým zpožděním a po 13. hodině vystupuji v cíli. Bydlení mám zase v soukromí, tentokrát v krásném domě chlapíka, co se po letech v Británii vrátil na Jamajku. V domě, který tu nechal postavit, má apartmány pro návštěvy dětí, ty ale z Británie nelétají tak často, a tak se rozhodl místnosti pronajímat. V lednici tu na mě dokonce čekají tři malá piva! Jedno z nich, mimochodem, je s příchutí připomínající sladké chilli a šťovík (red strip sorrel) a je překvapivě dost dobré.

Jdu najít něco k jídlu, první mě zaujme zase fastfood, tentokrát ovšem místní Mother's. Budiž mi omluvou, že jsem si tu chtěl dát jamajskou fazolovou polévku, jenže polévky prý dnes nemají. A tak končím zase u menu se smaženými kusy kuřete za 565 J$ i s colou a s hranolky.

Dunns River FallsA je na čase to tu trochu projít. Main street, pak pár okolních uliček, okolo Turtle beach do Island village, což má být kopie stylu jamajských vesnic, ale hlavně je to mucholapka na turisty, kteří sem připlouvají v ohromných hotelových lodích a v místních obchodech by měli pilně utrácet. I teď jedna stojí v přístavu, nese velké logo Tui.

Ještě chvíli se toulám kolem, pak projdu Turtle parkem a zamířím do vyhlédnutého supermarketu s báječnou vánoční výzdobou. Ne snad kvůli té výzdobě, je mi prostě sympatický. V neděli v 17 hodin má už ale zavřeno, a tak musím jinam. Za 350 J$ kupuji nějaké dva druhy pečiva, colu a vodu. Ani tady u většiny zboží nemají ceny a u pečiva navíc nemám nejmenší tuchu, co by mohlo být slané. Sladkého tu mají dost.

V 6 večer padne tma, o sedmé rozbalím na terásce ubytka spiced bun a povečeřím cosi jako housku z perníku. Jasně, že mě to mohlo napadnout, ale narozdíl od dalších variant v regále tohle aspoň vypadalo zajímavě. Jednou si v těch spiced věcech musím udělat jasno. No co, jsem ale na Jamajce, tak proč bych nemohl pro jednou večeřet perník, že jo? A teď už je čas vypít si tu s výhledem na potemnělé uličky rezidenční čtvrti za koncertu blíže neurčených jamajských živočichů poslední pivko.

Dunn's river falls

Ráno se vydávám hledat route taxi k Dunn's river falls, vyhlášeným vodopádům. Přitom udělám školáckou chybu, když na dotaz, kam jdu, vyslepičím svůj cíl opruznému naháněči s tím, že nechci taxi, ale route taxi. Kluk se mě hned ujímá, po chvíli opravdu chytá správné route taxi (sdílené taxi na dané trase) a sedá si do něj se mnou. Domlouvám se s řidičem na ceně 150 J$ (asi 30 Kč).

Už několikrát jsem opruza informoval, že průvodce nepotřebuji, tak se ho teď zdvořile ptám, kam vlastně jede. "Hele, tohle je moje město, jedu si kam chci, jasný?" OK, jasný. Sem tam se bavíme, on pak drmolí něco na řidiče, z čehož pochytím jen to, že ty turisty on fakt nechápe, pak vystoupí... A řidič se ujišťuje, že platím i za něj. Informuji ho, že fakt ne. "Ale on to říkal," namítne řidič. Pokrčím rameny a dodám, ze vůbec nechápu, proč se mnou ten člověk jel. Tím je to vyřízeno, řidič mě zaveze až ke vchodu do areálu vodopádů a já mu platím dohodnutou cenu.

Vstupné placené na místě přijde na 23 dolarů (a na cca 8 pro místní), v ceně je přístup do parku, ale hlavně na samotné vodopády. Ty končí až na mořské pláži a jsou skvostné. A to i díky tomu, že po nich můžete šplhat vzhůru s exotickým parkem kolem. Mám s sebou dvě malá nepromokavá pouzdra, jedno z nich na foťák na krk, dva nepromokavé pytle do batohu na oblečení, stereofoťák, neoprénové botky, které se tu sice dají za 10 dolarů koupit, ale objednal jsem si je už dříve za pár kaček z Číny, a samozřejmě plavky. Batoh lze nechat ve skříňkách, ale já chci mít aspoň část věcí u sebe, a tak si ho beru na vodopád. Teď ráno je tu ještě málo lidi, ale hned vidím bílého turistu, co uklouzne a skončí po krk ve vodě. Takhle bych tedy raději své vybavení netestoval.

Je to tu nádhera, většiny cesty vzhůru v pohodě. Střední část vodopádů si vyšplhám dvakrát různými cestami, no, je to fakt paráda. Pak si ještě projdu park a znova se kochám výhledy na vodopád. Přitom sleduji skupiny turistů, které jejich průvodci hecují do šťastného skandování, držení se za ruce při lezení vodopádem a podobně. OMG!

Odcházím v raném odpoledni, k Dolphin cove jdu po silnici, pak si chytnu route taxi. Vzadu sedíme čtyři a řidič trvá na tom, že mu musím dát jeden americký dolar, ne jamajsky ekvivalent. Naštěstí ještě dva drobné mám.

Jerk chicken

Ocho RiosZpátky v Ocho Rios si dávám konečně jídlo v místní hospůdce, a to známé jamajské jerk chicken se sladkým chlebem, jakoby marcipánovým, kterému se tu říká festival. Super. I s colou a dýškem za 1000 J$.

Jdu se mrknout ještě k Turtle river falls and gardens, je tu ale mrtvo a vstupné 20 usd (prý bych mohl jít i za 15, říká slečna), což mě, stejně jako pár jediných dalších přítomných turistů, od téhle podezřelé atrakce odrazuje. A tak aspoň vylezu po silničce ještě výš na kopec lesíkem a pak mezi nuznější stavení. Když se mým směrem vydají dva velcí psi, usoudím, že je čas se vrátit.

Cestou mě zpoza plotu chlapík se ženou a malou holčičkou lákají do nějaké skoro ruiny, za kterou je prý vodopád. Vím, že bych neměl, ale jdu. A fakt, je tam... Prý se ta stavba otevírá jen na svatby, ale trochu o tom pochybuji, vypadá opravdu dost sešle. I když na můj obvyklý první dotaz před branou, totiž kolik mě to bude stát, padlo, že nic, teď už samozřejmě přijde řeč na příspěvek. Počítám s tím, dávám ženě stovku, ta si ji nevěřícně prohlíží a upozorňuje, ze to jsou jamajské dolary. Říkám jí, že to vím a že jsem jí upozorňoval, že nejsem bohatý Američan. Zjevně nerada se s tím smiřuje. Myslím s tím dýškem, nepředpokládám, že by ji dojímaly moje majetkové poměry.

Ve vyhlédnutém supermarketu, který má dnes otevřeno, nakoupím nějaké pečivo, pivo, jamajskou sladovou limonádu (nic moc), vodu a banánové lupínky se sladkým chili z Kostariky za nějakých 1000 J$. Také si mě tu vyhlédne nějaká ženština s plným košíkem věcí a trvá na tom, abych jí koupil jeden kus pečiva. Předpokládám, že je to nějaký vtípek, ale fakt nevím, co jí na to říci, a tak něco plácám. Smalltalk mi nikdy nešel.

Večer se ještě zaběhnu vykoupat, ale hlavní pláž už je zavřená a hlídač si říká o dýško. Klidně bych mu ho dal, ale představím si jeho protáhlý obličej, až mu dám svých obvyklých 100 J$, a raději jdu na asi 400 m vzdálenou malou místňáckou pláž. Její hlavní nevýhodou je fakt, že do ní ústí studený potok, ale na rychlé osvěžení je ok.

U kostela se se mnou začnou bavit dvě holky, ať si je vyfotím, odkud jsem a tak, a pak mi nabízejí, jestli si s nimi nechci užít. S díky odmítám. Pozdě večer pak docela intenzivně prší...

Den, který překvapil

V úterý to vypadá, že mě nic moc zajímavého nečeká. Nedaleký zábavní park mě neláká, plavání s delfíny, to by byla spíš romantika pro dva, a nějaké další dvě zahrady s vodopády, které mají být nad městem, tak nějak nemají vchod tam, kde jsem ho podle mapy čekal. Myslel jsem, že je uvidím, když jsem šel včera nad Turtle river weaterfall. Ale co - nuda na Jamajce, to ještě pořád nezní úplně zle.

Rozhoduji se prohlédnout si obytnou čtvrť, kde bydlím, takže jdu vzhůru nad Mansfield Way ke kostelíku se hřbitovem - a hle, odtud vede cesta do kopce ke Konoko waterfalls a Shaw park. Že by tam tedy vedla nějaká cesta z téhle strany města?

Každopádně je příjemně teplo, ne horko, na kopci jsou nějaké domy, ať už tam parky jsou nebo ne, mohly by tam být pěkně výhledy. Přidává se ke mně nějaký průvodce a já znovu používám svou novou strategii upřímnosti, totiž Hele, radši bych šel sám, potřebuji na dovolené úplně vypnout a jen si tak přemýšlet. Tohle kupodivu většina těch lidí pochopí. A tenhle se po chvíli chopí jediné další dvojice turistů, které tu dnes potkám.

Konoko gardens jsou nakonec celkem nedaleko, ale 20 doláčů za atrakci, která bude jistě o dost horší než včerejší Dunn river, mě odradí. Raději jdu dál na kopec. Kousek od vrchu vede už jen krátká cesta k nějakému domu a u ní pracuje chlapík s kolečkem. Ujišťuji se, že se tudy nedá projít dál, což mi potvrzuje, ale dodává, ať tam stejně jdu, protože je tam super výhled. A opravdu, naprostá bomba! Ocho Rios jako na dlani.

Když se dost pokochám, vydám se zpět, prohodím s tím chlapíkem ještě pár slov, mimo jiné si postěžuji na vysoké ceny šité na Amíky a on mi radí, ať jdu do Shaw gardens, které jsou prý dobré a celkem levné. Ale ne tady vrchem, prý jsou tam dál občas různé živly, ale spodem. Po pravdě: Měl jsem to v úmyslu i tak, ale jsem rád, že mi potvrzuje, že to dává smysl. A dvě mimochodem: Byl to úplně normální místní chlapík, takže po mně nechtěl žádné peníze a jako od takového měla slova o možném riziku úplně jinou váhu než od někoho, kdo se vnucuje jako průvodce.

Vstupné do Shaw gardens přijde na 10 usd a je odpovídající. Pěkný vodopád, pěkná zahrada. Zajímavé je, jak si na Jamajce vodopády vždy někdo ohradí, okolo vybuduje zahradu a pak vybírá vstupné. Některé vodopády jsou přitom na jedné řece jen pár set metrů nad sebou.

Pro zpáteční cestu mi jeden z hlídačů parku doporučuje zkratku přes zeď, která je na jednom místě trochu rozbořená. Ještě předtím mi ale u místního stánku v zahradě nabízí pivo a když odmítám, holka vedle něj se ptá, jestli teda nechci aspoň jamajskou holku. To mě trochu překvapí, protože mi tohle místo vzhledem k minimu návštěvníků nepřijde jako ideální pro prostituci - a ta holka jako prostitutka ani nevypadá, po pravdě, je opravdu extrémně hezká. S úsměvem připouštím, že to zní lákavě, ale jedním dechem dodávám, že mojí ženě by se to asi nelíbilo, pročež se pak hovor - její, můj a toho kluka - stočí k běžnějším životním tématům. Až později si říkám, že jsem si s tou holkou mohl popovídat víc - a třeba bych se dozvěděl něco zajímavého pro svůj deník :).

Pak už jen sejdu dolů zahradou, překonám zeď a za pár minut už sedím v Jerk Centre, které doporučuje Lonely Planet, na dalším jerk chicken. To včerejší se mi, mimochodem, zdálo o něco lepší. Cena tady byla 750 J$ v balíčku s colou.

Ještě koupím za 2150 J$ jízdenku s Knutsfordexpress na zítra do Port Antonio a pak vyrazím na hlavní pláž (vstup 200 J$, lehátko 650 - ne, že bych ho na něco potřeboval, ale vyptal jsem se).

Po setmění se jdu trochu projít po městě, pocit opravdového nebezpečí a vlastní odvahy mi ovšem nabourávají školačky v uniformách, kterých je tu spousta. Nicméně bílé turisty jsem potkal jen dva - hned na začátku a s místním průvodcem.

Nějaký opilec mě informujeme, že jsem v centru města a že to, co vidím, jsou hodiny, načež se pak vnucuje, že mi ukáže svůj stánek s ovocem. Samozřejmě, že žádný nemá, ale dotáhne mě na trh - a i když jsem se tam teď nechystal, večer to tu vypadá docela pěkně - a teď mě chce tahat zase někam dál. Odmítám, on si říká o dolar, nabízím 50 J$, což ho naštve, takže si raději nebere nic a mizí. Tím lépe, ušetřená desetikačka:-).

V Juci Patties si kupuji hovězí a zeleninovou pattie (plněná kapsa) k večeři, v supermarketu rumový likér (hej, Jamajka, rumy - ale já piju jen sladké spiced, které tu nemají; koupil bych si malou lahvičku pro smíchání s colou, ale tu také nemají, a tak sáhnou po téhle verzi Baileys, akorát že z jamajského rumu. Není to špatné.) a vedle v krámě repelent na komáry za 220 J$. A teď si můžu udělat pěkný večer :).

Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!