Léčba naplánovaná na základě vyhodnocení tisíců podobných případů. operace na dálku pomocí robotů transplantování geneticky upravených orgánů i využití 3D tisku – to jsou reálné vize, čeho se v medicíně můžeme dočkat v příštích desetiletích. Současná situace ale také mění podobu lékařských služeb – roste zejména využití telemedicíny, a to jak v akutní péči, tak při sledování chronicky nemocných pacientů.
Rychlý rozvoj telemedicínských služeb, jehož jsme v současné době svědky, je jedním z dopadů covidové pandemie, a to hned z několika důvodů. Jednak je za ním poptávka po bezkontaktních konzultacích a poradenství bez nutnosti trávit čas v čekárnách a zvyšovat šanci na nákazu, jednak úspora času, kterou on-line služby znamenají jak pro pacienty, tak i lékaře.
Doba pandemie nás utvrdila v tom, jak užitečná telemedicína může být. Její rozvoj je sice rychlý, ale vnímáme, že jde teprve o první kroky, je tu poměrně velký potenciál k přenosu dalších zdravotních služeb do virtuálního prostoru. Česká republika má vysoký počet kontaktů mezi pacientem a lékařem, zdravotní zařízení navštěvujeme v průměru 8x za rok, přitom skandinávské země nebo Portugalsko vystačí se 3-4 návštěvami. Odhadem pětinu až třetinu úkonů, zejména těch jednodušších a administrativních, je možné provádět na dálku, a ještě navíc s úsporou času.
Umělá inteligence se v medicíně může prosadit v mnoha oblastech. V současné době ji vnímáme zejména jako podpůrný nástroj, který se uplatní ve spojení se strojovým učením – například ve vzdělávání, ale i vyhodnocování u některých metod v medicínské praxi. Ve vzdělávání jsou chytré algoritmy schopné využívat znalostní báze a pomoci tak při rozhodování o správnosti zvolených postupů nebo hodnocení rizik.
V klinické praxi se v současné době uplatňuje umělá inteligence ve zpřesňování některých diagnostických metod. Jde zejména o zobrazovací metody, kde je jejich předností přesnost a neunavitelnost při porovnávání velkého množství dat. Prověřuje se například spolehlivost aplikace, která na základě porovnání desítek tisíc snímků, z nichž se „poučila“, pomáhá snížit počet tzv. falešně pozitivních nálezů u mamografického vyšetření. Příklady najdeme i v České republice, kde byl vyvinutý algoritmus, který je ze sonografických snímků schopný odhalit symptomy nervově degenerativních onemocnění.
V některých profesích robotizace vytlačuje reálné pracovníky, to ale v medicíně očekávat nelze ani v dlouhodobém výhledu. Jejich eliminace by šla i proti současnému trendu, kterým je individualizovaná medicína. To znamená, že každého pacienta léčí doktor podle jeho komplexního stavu. Přesto se roboti v medicíně již prosazují, mechanická ramena a další vymoženosti budou ale pouze prodlouženou rukou chirurgů. Úloha technologií spočívá v tom, že lékaři budou efektivnější, přesnější a roboti budou odborníkům pomáhat v jejich úkonech.
„Při dálkovém ovládání přístrojů, zejména pokud jde o ty přímo ovlivňující lidské zdraví, je nezbytným předpokladem naprosto spolehlivá, bezvýpadková a zabezpečená komunikace mezi lékařem a ovládaným zařízením. Do budoucna bude s výhledem na ovládání medicínských robotů třeba zajistit komunikaci ve 4 dimenzích – kromě prostorových souřadnic je nutné zvládnout i časové hledisko, protože u medicínských postupů je rozhodující i určité tempo postupu,“ vysvětluje odborník na komunikační technologie Michal Černý ze společnosti Audiopro.
Genové inženýrství je obor, o němž se v současnosti hovoří zejména v souvislosti s možnou úpravou genetického kódu některých rostlin tak, aby byly schopné produkovat přímo léčivé látky a vakcíny, tedy výrobou léčiv na organickém základě. Představy o využití genetického inženýrství jdou ale ještě dále – mluví se o tom, že ve vzdálenější budoucnosti bude možné mechanické chirurgické zásahy do lidského organismu nahradit genovou manipulací, smělé vize hovoří například o vypěstování buněk schopných produkovat elektrické impulzy, tedy vytvoření jakéhosi biologického stimulátoru. Futuristické představy směřují i k možnosti opravovat jednotlivé orgány tak, že se z nich využije skelet, který se osadí novými buňkami, jež budou geneticky spřízněné s pacientovými. To ale naráží na nepřekročitelnost dosud ctěné hranice, genetickou manipulaci lidských buněk.
To vše je ale spojené s jedním velmi důležitým faktorem – zajištěním bezpečnosti dat. „S průnikem nových technologií do medicíny je zajištění bezpečnosti dat složitější, o tom nás přesvědčuje současná realita. Už rozvoj telemedicínských služeb naráží na to, že je třeba vytvořit mechanismy, které zajistí bezpečnost pacientských dat, které se nutně ve větší míře přemístí do kyberprostoru. Budoucí uplatnění nových technologií v medicíně tedy nespočívá jen v nalezení inovativních lékařských postupů a zapojení samočinně fungujících přístrojů, ale i zajištění bezpečné komunikace a ochrany dat,“ říká Michal Merta z Cyber Fusion Centra Accenture ČR.
