Ještě před pár lety bylo chození na masáže známkou určité výstřednosti – anebo příznakem léčení konkrétních potíží, dnes se však tyto procedury stávají běžnou součástí našeho životního stylu. A nutno říci, že součástí zpravidla příjemnou. Masáží existuje řada druhů a každý z nich využívá trochu jiných metod a zaměřuje se na jiné potíže.
Jako masáž se obecně označují postupy, kdy se aplikováním jemného či silnějšího tlaku na svaly a tkáně léčí zranění, zmírňují bolesti, zlepšuje krevní oběh, uvolňuje se napětí a potlačují se následky stresu. Popsáno je přes 100 různých druhů masáží, přičemž kořeny některých sahají hluboko do minulosti, tisíce let před začátek našeho letopočtu.
Jakmile začnete uvažovat o tom, jaký typ masáží by byl pro vás nejvhodnější, narazíte na spleť nejrůznějších názvů, v nichž nemusí být vždy snadné se vyznat. Měli byste si dopřát ajurvédskou (psáno též ayurvédskou) masáž, thajskou masáž, masáž medovou či vodní? Nebo třeba bankování?
Tak například ajurvédská masáž vychází, jak už název napovídá, z 
Kresba akupresurních bodů pro masáž v chrámu Pho, Thajskoajurvédy - přírodního systému péče o zdraví. Postupy ajurvédy mají své kořeny v Indii a jejich součástí jsou nejen masáže, ale také jóga, meditace a léčba bylinami. Ajurvédská masáž, označovaná též názvem abhyanga, je zpravidla prováděna jedním nebo dvěma terapeuty, kteří na vaše tělo používají zahřáté směsi bylinných olejů.
V Indii má zřejmě kořeny i thajská masáž, která rovněž vychází z ajurvédy. Terapeut používá k masáži palce, pěsti, lokty, předloktí, ale i chodidla a kolena – a jimi jemně nebo silněji zpravidla rytmicky masíruje vaše tělo. Na rozdíl od ajurvédské masáže nebývají při thajské masáži používány oleje.
Medová masáž pochází z Ruska – a jak už její název napovídá, je to technika využívající medu. Med je nanášen na kůži, ke které přilne a masérovi tak umožní intenzivně pracovat s podkožím masírovaného.
Vodní masáž bývá kombinací hydroterapie a masáže. Samostatnou kapitolou v rámci vodní masáže je takzvaná perličková koupel, při níž dochází k masáži bublinkami vzduchu. Další metodou vodní masáže je masáž watsu, při níž dochází k obdobě standardní masáže, zatímco je klient ve vodě – a terapeut tak může volně pohybovat jeho tělem.
A zmiňme ještě baňkování, neboli sázení baněk. Při něm jsou používány zahřáté, zpravidla skleněné nádobky, v nichž při jejich chladnutí vzniká podtlak (vzduch v nich obsažený se chladnutím smršťuje), který do nich vtahuje kůži a podkoží. Tím působí na vybrané reflexní zóny a jejich prostřednictvím pak, alespoň podle teorie, na příslušné orgány.
Masážím a jejich jednotlivým technikám bychom zde samozřejmě mohli věnovat ještě mnohem více prostoru. Pro dnešek však již skončíme s tím, že se k tomuto zajímavému tématu určitě ještě několikrát vrátíme.
