Nikoho asi nepřekvapí, že i kočky mohou být nemocné. Jaké nemoci jsou u nich nejčastější, jaké jsou jejich příznaky a jak si s nimi poradit? Na co si dávat pozor u vašeho kočičího miláčka a jak v případě onemocnění umožnit nejrychlejší a nejefektivnější zaléčení zvířecího pacienta?
MVDr. Martina NačeradskáČlenové týmu online zdravotního a úrazového pojištění psů a koček u nás PetExpert sestavili na základě analýzy interních údajů, průzkumu a pojistných plnění a ve spolupráci s expertkou na kočičí medicínu a vedoucí týmu první specializované „Cat friendly clinic“ Veterinární kliniky v ČR MVDr. Martinou Načeradskou, seznam deseti nejčastějších onemocnění u koček a jejich příznaků.
Pokud vaše kočka chodí ven, hrozí jí riziko napadení zevními parazity, jako jsou například klíšťata či blechy. Silné zablešení může u malých koťat způsobit i anémii – blechy sají krev. U dospělých koček je problémem hlavně alergie na bleší kousnutí, konkrétně bleší sliny (FAD), což způsobuje výraznou svědivost. Kočka se drbe, častěji se myje, poškubává kůží na těle, a pokud se problém neřeší, může se rozvinout i sekundární zánět kůže. U alergických koček ale nemusíme najít žádné blechy, takže to, že kočka žádné blechy nemá, není směrodatné. K projevům alergie totiž stačí kousnutí i od jedné blechy.
Pokud kočka chodí ven a není ošetřena proti klíšťatům, může jich domů přinést i několik desítek. Není pravda, že by klíšťata napadala kočky méně často než psy. Spíše naopak, když kočka loví a proplétá se různým křovím a vysokou trávou, tak prochází místy, kde je zvýšený výskyt klíšťat a určitě si nějaká odnese.
Kočky jsou velmi náchylné na stres. Nejsou našemu způsobu života tak přizpůsobené jako psi. Pokud žijí v nevhodném prostředí, mají nedostatek podnětů, ve špatných vztazích s majitelem nebo s ostatními kočkami v domácnosti, má to zásadní vliv na jejich zdraví. Jedním z nejčastějších projevů jsou pak potíže s močovými cestami. Nejčastějšími projevy jsou močení mimo kočičí záchod, naříkání při močení, dysurie nebo přítomnost krve v moči (hematurie). V některých případech může být pozorována přítomnost krystalků v moči, ale jejich přítomnost nemusí být nutně příznakem onemocnění. Může být důsledkem změny pH např. při močové infekci, případně i v důsledku vyšetření moči, která nebyla čerstvá. Pokud se stav neřeší dostatečně včas, může se stát, že kočka, nejčastěji kocour přestane močit úplně, trpí tzv. obstrukcí močových cest. Název FeLUTD vychází z anglického „feline low urinary tract disorders“. Dříve se myslelo, že hlavní příčinou jsou infekce, ale studie z posledních let ukazují, že se často jedná o zánět vyvolaný stresem a je třeba tzv. multimodální přístup k řešení. Je třeba změnit prostředí, vyřešit příčinu vyvolávající stres a mimo jiné přimět kočku i více pít.
Z mnoha diskutovaných příčin vzniku problémů dolních cest močových u koček se nakonec jako neprůkazné ukázaly vysoký obsah popelovin, hořčíku a bílkovin v potravě či kastrace. Váš kočičí kamarád s močovými problémy by měl být vyšetřen veterinárním lékařem co nejdříve, protože pokud bude obstrukce močových cest trvat déle než 24 hodin, může dojít k trvalému poškození ledvin.
Onemocnění horních cest dýchacích jsou nejčastější hlavně u mladých koček a koťat z velkých chovů či útulků, kde se kapénkové infekce snadno šíří. Nejčastější klinické příznaky jsou výtok z nosu, kýchání, problémy s dýcháním a někdy i zánět spojivek. Jedná se o syndrom vyvolávaný celou řadou rozdílných infekčních původců, kteří se pomnoží na sliznici nosu, dutiny ústní či oční spojivce. Na rozvoji těchto klinických příznaků se účastní hlavně bakterie (chlamydie, mykoplasmy a bakterie přirozeně se vyskytující v horních cestách dýchacích) a viry (herpesvirus, kalicivirus a další).
Onemocnění horních cest dýchacích u koček se nevyplácí podceňovat, protože některé bakteriální infekce mohou být přenosné i na člověka jako např. mykoplasmy či chlamydie. Neřešený zánět horních cest dýchacích vyvolaný mykoplazmaty může snadno přejít v bronchopneumonii, která se ale může projevovat přesně jako kočičí astma a prokázat lze pak pouze vyšetřením a výplachem plic v anestezii. Neřešená herpesvirová infekce horních cest dýchacích může způsobit těžkou chronickou rhinitidu, která může vést k trvalému poškození nosních konch.
Ledviny jsou jedním z velmi důležitých orgánů těla, podílí se na udržování homeostázy v těle. Obzvláště důležitou roli hrají při ovlivňování krevního tlaku. Vysoký krevní tlak může být však jak následek, tak i příčina ledvinového selhávání. Další důležitou rolí je vylučování toxických látek z těla. Pokud ledviny nefungují, dochází v podstatě k „otravě organismu“ díky tomu, že se nevylučují odpadní látky, které způsobují to, že je kočce špatně, zvrací a může mít i neurologické příznaky. Další důležitou funkcí ledvin je produkce erytropoetinu, což je hormon, který stimuluje kostní dřeň k tvorbě červených krvinek. Při chronickém selhávání ledvin kočky často trpí anemií, což je nedostatek červených krvinek.
Díky ledvinovému selhání uhyne dle studií každá třetí kočka, což je mnohem více ve srovnání se psy, kde je to zhruba každý desátý. Kočky jsou obligátní masožravci a jsou velmi citlivé na kvalitu krmení. Pokud celý život žerou krmení složené z rostlinných bílkovin, zbytečně to zatěžuje jejich ledviny a ty pak mohou postupně přestávat fungovat. Chronické ledvinové selhání je degenerativní onemocnění, které se postupně rozvíjí několik let a při včasné diagnostice je možné tento proces výrazně zpomalit.
Kočky jsou také velmi citlivé na toxické látky, protože jejich játra nemají tak účinné možnosti jak neutralizovat toxické látky ve srovnání s námi lidmi nebo psy. Některé látky nebo květiny tak u nich mohou způsobit akutní ledvinové selhání díky toxickému poškození ledvin. Typickým příkladem je např. lilie nebo orchidej, kdy kočce stačí i jedno kousnutí do listu k vyvolání těžké otravy.
Selhání ledvin a klinické příznaky nemusí být po dlouhou dobu patrné a včasná diagnostika je možná pouze díky pořádnému vyšetření krve, moči a krevního tlaku. Dnes je možné díky novému parametru SDMA (symetrický dimetylarginin) odhalit už 25 % poškození funkce ledvin a včas zahájit terapii dietou, která kočce výrazně prodlouží život a zlepší kvalitu života. Dříve bylo určení takové diagnózy možné až teprve, když bylo poškozeno 75 % funkční ledvinové tkáně. Pokud kočka už začne mít klinické příznaky selhání ledvin, je už většinou pozdě na účinné zpomalení procesu. Klinické příznaky nejsou obvykle specifické. Prvním náznakem může být ztráta hmotnosti a zvýšený příjem tekutin a častější močení, když ledviny postupně začínají ztrácet koncentrační schopnost, kočka postupně vymočí to, co vypije. V pozdějších stádiích mohou kočky zvracet, mít průjem, afty v tlamě, jsou apatické, nemají chuť k jídlu. V terminálním stádiu se pak objevuje tzv. uremický zápach z tlamy.
Problémy se zuby u koček bývají nejrůznějšího charakteru. Mohou to být například zlomené či chybějící zuby po úrazech, pokud se pohybovaly venku.
Pokud se kočkám nečistí zuby, hromadí se jim na zubech zubní plak, přítomnost bakterií v blízkosti dásně dráždí imunitní systém, a to pak následně vede k rozvoji zánětu dásní – gingivitidy. Kočka má podél zubů čím dál výraznější červený proužek. S rozvojem zánětu mohou dásně i krvácet na dotek a začnou být bolestivé. Pokud se problém neřeší a zuby se nečistí, přechází zánět dásní postupně v parodontitidu, neboli parodontózu, což je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu. A pokud se neřeší, dochází postupně k resorpci alveolární kosti okolo zubu, až se pak zuby začnou kývat a případně vypadnou. Celý tento proces je však poměrně bolestivý, takže pokud majitel zanedbává péči o kočičí tlamu, ignoruje tak po mnoho let bolesti zubů a tlamy, kterými taková kočka trpí.
Kočky často také trpí na resorptivní léze, což je proces, při kterém se tvoří ve sklovině a zubovině díry a postupně může dojít k odhalení dřeňové dutiny zubu. Když se tak stane, je zub velmi bolestivý, protože v dřeňové dutině se nacházejí i nervy. Není jiné řešení, než takový zub vytrhnout při zákroku v anestezii a ulevit tak kočce od bolesti. Takové léze je možné objevit v 80 % případů pouze na RTG snímcích, je tedy potřeba nechávat kočce ošetřit zuby v zařízení, kde takové vybavení mají.
Kočky, stejně jako psi, trpí na tvorbu zubního kamene. Ten u koček se téměř vždy začíná tvořit na horních premolárech – nejčastěji P4.
Poměrně častým onemocněním tlamy může být tzv. gingivostomatitida, kterou je možné stanovit na základě histologického vyšetření kousku dásně. Některá čistokrevná plemena koček jsou predisponovaná k rozvoji juvenilní formy. To znamená, že kočka takovým bolestivým zánětem může trpět už od mládí, prakticky od té doby, kdy dochází k výměně zubů. Přesná příčina zatím nebyla odhalena, ale určitý vliv tam hraje množství bakterií v tlamě, takže projevy je možné zmírnit preventivní domácí péčí o zuby. Určitý vliv má i krmení a obsah antioxidantů v potravě, takže v rámci terapie se snažíme kočku krmit co nejpřirozenější stravou s vysokým obsahem masa a přidává se např. Vitamin E a polynenasycené mastné kyseliny (omega 3).
Právě přesně mířená diagnostika, která není založena na metodě „pokus-omyl“, umožní nejrychlejší a nejefektivnější zaléčení zvířecího pacienta a sníží náklady za veterinární péči na minimum.
Pokud kočka zvrací častěji než 1x za měsíc, tak to rozhodně není v pořádku. Některé dlouhosrsté kočky mohou zvracet častěji díky tomu, že se potřebují zbavit srsti, kterou sežerou v rámci péče o srst, ale i tento problém je možné řešit vhodnými potravními doplňky.
Kočka může zvracet nebo mít průjem díky přecitlivělosti na krmení, může jí vadit nějaká složka, případně může mít alergii na nějakou složku krmení. Příčinou může být i náhlá změna krmení. Pokud kočka chodí ven, jsou jednou z nejčastějších příčin zažívacích potíží různí vnitřní parazité. Takovou kočku je třeba pravidelně odčervovat, protože někteří parazité jako např. škrkavky či giardie mohou vyvolat zdravotní problémy i u lidí. Další příčinou gastrointestinálních obtíží mohou být otravy, takže je třeba dbát na to, aby látky toxické pro kočky byly mimo jejich dosah, a to včetně květin, které kočky velmi rády okusují. Takové lilie ve váze mohou představovat pro zvídavé kočky smrtelné nebezpečí.
Zvracení a/nebo průjem mohou být ale také projevem závažnějších onemocnění (selhání ledvin, zánět jater či slinivky), takže pokud kočka zvrací několikrát za den, je třeba co nejdříve vyhledat pomoc veterináře. Obecně platí, že čím déle se problém neřeší, tím hůře se pak kočka dává dohromady, pokud je to ještě možné. Dostatečně dlouho neřešený chronický zánět žaludku a střev může podobně jako u lidí přejít ve vážnější problém, jako je např. alimentární lymfom.
Pokud má kočka vodnatý průjem, může snadno dojít k dehydrataci. Obzvláště u koťat není dobré podceňovat akutní průjem a zvracení, protože těžká dehydratace může vést snadno k selhání ledvin.
Těmito problémy častěji bývají postiženy venkovní kočky, vystavené náročnějšímu životnímu stylu, který sebou nese i vyšší riziko úrazů.
Příčinou zranění volně chovaných koček jsou nejčastěji auto – úrazy. Pokud se kočka nějakým způsobem vrátí domů, je zapotřebí co nejdříve navštívit zvěrolékaře, aby posoudil rozsah zranění a případnou terapii. S poraněnou kočkou příliš nemanipulujeme, nesnažíme se fixovat a obvazovat poraněné končetiny, položíme ji na pevnou, ale měkkou podložku a lehce překryjeme a co nejdříve zvíře transportujeme k veterinárnímu lékaři.
Dalším častým poraněním jsou střelné rány. Někdy broky nebo diabolky proniknou jen kůží, někdy se dostanou i do tělních dutin, ale pokud výrazně nepoškodí některý životně důležitý orgán, opouzdří se a později je můžeme náhodně zachytit na rentgenovým snímku. Vstup střely v kožichu nemusí být zjištěn.
Kočky chované v bytech mohou vyskočit z nedostatečně zabezpečeného okna nebo balkonu, protože se snaží ulovit mouchu nebo ptáka a nedojde jim, že mohou spadnout a zranit se. Proto je potřeba mít okna a balkony zabezpečené, například mít sítě v oknech, pokud do nich kočky mají přístup. Další nebezpečnou věcí v domácnosti mohou být otevřené ventilačky. Kočka se snaží vyskočit ven, ale uvízne ve škvíře mezi okenním rámem a oknem, obvykle za pánev/zadní nohy nebo za krk. Kočka v takové situaci reaguje instinktivně a snaží se vyprostit, což vede k tomu, že se zasouvá stále hlouběji. Pokud uvízne za krk, má pouze několik minut, než se udusí, pokud uvízne za pánev, může si vážně poškodit páteř. Je tedy lepší NIKDY nenechávat kočku v místnosti s otevřenou ventilačkou o samotě.
Diabetes mellitus (cukrovka): Dle studií z Velké Británie trpí diabetem každá 100–200. kočka, která navštíví veterinární ordinaci, což je stoupající tendence ve srovnání s předešlými léty. Mezi predispoziční faktory patří samčí pohlaví, indoor způsob života, nedostatek pohybu, obezita, infekce – obzvláště v tlamě, podávání kortikosteroidů a vyšší věk (20-30 % případů diagnostikováno ve věku 7-10 let, 55-65 % případů ve věku více než 10 let). Kočky stále více trpí obezitou stejně jako jejich majitelé a stejně jako u lidí, je u koček poměrně častý výskyt cukrovky díky obezitě. Pokud je v těle příliš velké množství tukové tkáně, ovlivňuje její hormonální aktivita slinivku, metabolismus glukózy a inzulinu. Mezi predisponovaná plemena patří barmská kočka a v některých studiích i siamská kočka.
Poměrně zásadním predispozičním faktorem je také dieta s vysokým obsahem karbohydrátů (cukrů), vysoký obsah je hlavně v granulích. Diabetes je obvykle diagnostikován na základě perzistentní hyperglykémie. Typické klinické příznaky jsou zvýšený příjem tekutin, časté močení a ubývání na váze. V pokročilejších stádiích pak polyneuropatie, která se projevuje plantigrádním postojem, chozením po patách, sníženou schopností skákat či chodit po schodech.
Hypertyreóza (zvýšená funkce štítné žlázy): Onemocnění způsobené nadměrnou činností štítné žlázy. V dnešní době je možné díky včasné diagnostice odhalit nemocnou kočku mnohem dříve, než se naplno projeví klinické příznaky, které souvisí se zvýšenou aktivitou metabolismu, takže kočka hubne, i když hodně žere, hodně pije, více močí, je velmi aktivní, a přitom nevypadá dobře – má neupravenou srst. Pokud se onemocnění včas neřeší, může vést až k selhání ledvin či poškození srdce. Postihuje starší kočky obou pohlaví. Prvním příznakem může být pouze změna chování, starší kočka méně spí, je více aktivní a hravá, případně může občas zvracet či mít průjem.
Mezi nejčastější onkologické onemocnění koček patří maligní lymfom a postinjekční sarkom.
Maligní lymfom je obecný termín pro nádorové onemocnění, které vychází z lymfocytů, což je jeden druh bílých krvinek imunitního systému. Je považován za jednu z nejrozšířenějších forem rakoviny u koček. Pojmenovává se podle toho, v jaké části těla se nachází. V současnosti se poměrně často setkáváme s gastrointestinálním lymfomem, který nejčastěji postihuje žaludek a/nebo tenké střevo, konkrétně jeho nejzadnější část (ileum), která je bohužel velmi obtížně dostupná pro endoskopické vyšetření. Dalšími příklady lymfomu může být mediastinální lymfom, který se nachází v hrudníku, nebo nasální, ten pro změnu v nose, hepatální v játrech, renální v ledvinách. Kočka může také trpět lymfomem vycházejícím z mízních uzlin a tomu se pak říká nodální. Pokud je postiženo více orgánů a případně i mízní uzliny, jedná se o multicentrickou formu.
Příznaky jsou velmi nespecifické a zahrnují: ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, případně zvracení či průjem. Diagnostika je založena na pořádném stagingu, protože je potřeba zjistit, kde by se mohly nacházet tumory. Sestává z vyšetření krve a moči, kompletního rentgenologického a sonografického vyšetření, při podezření na alimentární lymfom pak endoskopického vyšetření trávicího traktu, při špatné dostupnosti probatorní laparotomii a odebrání vzorků pro biopsii, aby bylo možné určit typ lymfomu a dle toho pak vybrat chemoterapii.
Post injekční sarkom se vyskytuje poměrně často po některých typech látek, jako jsou například nesteroidní antiflogistika (léky proti bolesti a horečce), některá penicilinová antibiotika, případě vakcíny, obzvláště ty s adjuvans, které sice stimulují imunitní systém k produkci protilátek, ale zároveň v místě aplikace dlouhodobě dráždí, což může vést k rozvoji těchto lokálně velmi agresivních tumorů. Pokud se terapie nezahájí včas a dostatečně agresivně, je toto onkologické onemocnění pro kočky smrtelné. Lze tedy velmi doporučit u koček nepodceňovat žádnou drobnou bulku, která se na těle objeví.
Obzvláště čistokrevné kočky jsou predisponované k rozvoji hypertrofické kardiomyopatie. Toto onemocnění je neléčitelné, je pouze možné zpomalit jeho progresi. Onemocnění vede postupně k zesilování stěny levé komory, případně obou komor a při progresi pak dochází k dilataci (rozšíření) síní a následně pak k rozvoji srdečního selhání, kdy dochází k rozvoji edému plic a kočka se začne dusit. Plemena, u kterých se s tímto typem onemocnění setkáváme, jsou nejčastěji sphynx, britská krátkosrstá kočka, mainská mývalí, ragdol a další.
Kočky jsou obligátní masožravci a špatná výživa s nedostatkem taurinu u nich může vést k rozvoji dilatační kardiomyopatie, kdy nedostatečná výživa vede k tomu, že se srdeční svalovina ztenčí a srdce není schopné se pořádně stahovat a pumpovat krev do těla. Toto onemocnění je při včasné diagnostice vratné okamžitou nápravou výživy a doplněním taurinu.
MVDr. Martina Načeradská, Ph.D., MANZCVS (Medicine of cats)
(Absolvovala veterinární fakultu na VFU Brno a dokončila distanční Ph.D. studium tamtéž. Nedávno získala členství v Australian and New Zealand College of Veterinary Scientists a titul MANZCVS Medicine of cats, což mají 2 veterinární lékařky v celé ČR (obě pracují ve stejné ordinaci). Založila první Cat Friendly clinic v ČR s mezinárodní certifikací, která zaručuje, že o své kočičí pacienty pečuje na mezinárodní úrovni a s láskou. Věnuje se dermatologii, stomatologii a psychologii zvířat. Vede štěněcí školku, kde učí majitele jak rozumět svým čtyřnohým přátelům. Je zakládající členkou české asociace felinní medicíny, country reresentative Pet Dog Trainers of Europe, aktivní členkou International Society for Feline Medicine a European society of Veterinary Dermatology. Aktivně se podílí na vzdělávání dětí, majitelů i kolegů veterinárních lékařů. Publikuje v českých i zahraničních časopisech, spolupracuje s televizí, neziskovými organizacemi a politiky v rámci zlepšení welfare zvířat v naší zemi.)
