Zdárně jste se spakovali (se seznamem nebo bez něj), prošli letištními procedurami, nasedli do letadla... A co teď? Teď už vás (snad) čekají jen samé úžasné věci. A jetlag, samozřejmě.
Pro ty, kteří zatím měli to štěstí a netuší, o čem je řeč: Pokud se při letu letadlem přemístíte z jednoho časového pásma do jiného, vaše vnitřní hodiny se dostanou do stavu zmatení. Tak například při vašem večerním příletu (z Prahy) do New Yorku si myslí, že je 23 hodin, ale podle newyorkského času je o 6 hodin méně. Výsledkem jetlagu bývá podle příruček (které bohužel nelžou) malátnost, nevolnost, nespavost, nechuť k jídlu... A každý ho snáší trochu jinak.
V zásadě se proti jetlagu doporučuje několik opatření:
1) Mějte před odletem dostatek odpočinku (žádné noční balení).
2) Choďte spát již několik dní před cestou dříve (letíte-li na východ) nebo později (letíte-li na západ).
3) V letadle si ihned přeřiďte hodinky na cílový čas a začněte se na tuto změnu připravovat.
4) Při cestě pokud možno hodně odpočívejte.
5) Pijte hodně tekutin, dehydratace organismu jet-lag zhoršuje.
6) Omezte pití alkoholu.
7) Po příletu si nechte alespoň 24 hodin na aklimatizaci.
8) Někdo doporučuje různé výživové doplňky, třeba Melatonin, ke korekcím spánku prý stejně dobře poslouží i prášky na spaní.
Nevím, co zažijete vy, ale moje zkušenost říká: Při cestě tam jsme
Mexiko - Palenque většinou tak natěšení, že jetlag sneseme bez problémů. Letíme-li na západ, prostě si jen protáhneme den – a cítíme se, zcela přirozeně, jako kdybychom byli v Česku do noci někde na flámu. Při cestě na východ první dny trochu ponocujeme. Nejpozději za tři dny se to (skoro) srovná.
Horší bývá cesta zpátky. To už si většinou dáváme pozor, abychom dost spali. Párkrát se mi stalo, že jsem si zase protahoval den a nedopadlo to vůbec dobře. (Ne, jsem si jistý, že byste tu nechtěli číst podrobnosti.) Žádná komplikovanější opatření (například ta zmíněná výše) jsme ale nikdy nevolili.
Létáte-li v Business class, klidně následující řádky přeskočte. V turistické třídě (nebo, chcete-li, v Economy class), vás během letu čeká určité nepohodlí. Málo prostoru, málo šancí na pohyb (někde dokonce nutnost za pivo k obědu si připlatit – ale to je trochu jiná kapitola). Málo pohybu a omezený prostor pro nohy je příčinou toho, že v nohách mohou vznikat shluky zahuštěné krve – a pokud se takový shluk dostane do plic, srdce nebo mozku, je to pro postiženého velmi nebezpečné (říkají příručky a jistě mají pravdu). Tyto problémy jsou označovány jako Economy class syndrome, tedy syndrom turistické třídy. A jsou dokonce známy případy, kdy pasažér na tyto komplikace zemřel.
Nebezpečné jsou podle dostupných zdrojů především lety trvající déle než 8 hodin.
Situaci organizmu podle doktorů zlepší, pokud si cestou dáte něco malého k jídlu a přijímáte dost tekutin (doporučují se nealkoholické nápoje). A od věci není ani trocha pohybu. Na palubách letadel už jsou mnohdy promítány instruktážní filmy, které ukazují, jaké cviky provozovat. Typicky jde o různé zvedání skrčených nohou (s nataženými to v omezeném prostoru stejně neuděláte :-), kroucení chodidly a podobně.
Většina z nás asi netuší, jestli má k syndromu turistické třídy sklony či nikoli, proto dává smysl riziko nepodceňovat. A pochopitelně – ani nepřeceňovat. Mně je například příjemná občasná procházka po letadle (spojená s vyzvednutím nějaké té tekutiny či ňamky – třeba nanuku, je-li – v „kuchyňce“ u letušek) – myslím, že to problém celkem spolehlivě řeší.
Tak, let máme za sebou... A v příštím díle už konečně budeme Tam. Na tom skvělém místě naší dovolené...
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Ty nejkrásnější zážitky z cest většinou nezachycují žádné fotografie. Patří k nim radost z nečekaně objevených krásných zákoutí, sendvič od pouliční...
