Určitě je super, když umíte jazyk země, do které jedete. Ale asi to bude spíše výjimečný případ. Nevím jak vy, ale my prostě máme v biflování jazyků své limity. (Řeč tu ale tentokrát bude nejen o jazycích, ale třeba také o tom, co si zabalit na cestu :).
Rozhodně není od věci umět anglicky. Aspoň na základní domluvu. V zásadě ale platí, že kdo se s vámi domluvit chce, ten se s vámi domluví. Rukama, nohama, pomocí slovníku v průvodci. Protože dnes většina lidí živících se cestovním ruchem (recepční v hotelu, průvodci, lokální cestovky) angličtinu potřebují, prostě ji velmi často na nějaké úrovni ovládají. A čím lépe ji ovládáte vy, tím větší šanci máte se s nimi dobře domluvit. Nehledě na to, že vám samozřejmě otvírá dveře k většině dalších cestovatelů.
Určitě také dává smysl naučit se v lokálním jazyce pozdravit i poděkovat. A číslovky. Když jsem se učil španělsky na své cesty do Jižní Ameriky, přidal jsem ještě slova jako pokoj, teplá voda (ano, jsem zhýčkaný, přiznal jsem to přece už na začátku), to je drahé, je možná sleva? Plus samozřejmě fráze jako Kolik to stojí?, V kolik hodin? nebo Kde je...? A klasické: No comprendo Espaňol (Nerozumím španělsky).
Pokud tragicky nepokazíte výslovnost, uděláte většinou pozdravem a poděkováním radost. Já k tomu většinou svou výslovností i pobavím, ale to už je můj problém.
Pamatuji si, jak se na jednom autobusovém nádraží v Mexiku slečna u přepážky po našem poděkování zamyslela a pak nám začala španělsky vysvětlovat něco, co jsme s naší úrovní jazyka neměli šanci verbálně pochopit. Zapojila posunky, zjednodušila mluvu a ukázalo se, že druhý den se v Mexiku mění čas na letní – což jsme do té chvíle vůbec netušili (ano, občas vážně podceňujeme některé prvky přípravy). Kdyby nám to bývala neřekla, autobus by nám druhý den ráno o hodinu ujel.
Ve Vietnamu v jednom vlaku na mě zase vyšla místenka u jedné dívky, která sice neuměla ani slovo anglicky, ale hned mi nabídla oříšky a pak jsme si hodinu povídali prostě tak, že jsme si vzájemně ukazovali různá slova ze slovníku v Lonely Planet (obzvláště zjistit její zaměstnání bylo dost komplikované, protože slovo „zaměstnání“ ve slovníku nebylo).
Už několik lidí si mi postesklo, že neumí anglicky, takže by sami
Povodně ve Vietnamu nikam nejeli. Uznávám, že je to jistý handicap. Ale pořád trvám na tom, že když si s vámi někdo chce rozumět, zvládnete to i bez jazyka. A když nechce, můžete oba mluvit skvěle česky, a výsledek bude stejně mizerný.
Ke každé zemi existuje seznam doporučených očkování, poradit by vám měli v každé hygienické stanici nebo na některém z řady specializovaných pracovišť (stačí zadat do vyhledávače frázi „cestovní očkování“, případně se podívat na web příslušné krajské hygienické stanice).
V zásadě platí, že by člověk měl vyjíždět na cesty očkovaný proti žloutence (aspoň proti typu A, při divočejším pojetí cest (ať už si pod tím představíte cokoli) raději i B) a břišnímu tyfu, tetanus by měl být samozřejmostí i při pobytu v ČR. Ostatní dle doporučení odborníků nebo dle požadavků země, kam míříte.
Před každou dovolenou mi seznam věcí na cestu ušetří spoustu času. Proberu ho položku po položce, naházím věci na koberec, pak seznam projdu podruhé položku po položce (ano, jsem trochu paranoidní) a naházím všechno do báglu. Nebo spíš – srovnám to tam do igelitových tašek. Což se mi, mimochodem, moc osvědčilo především při povodních ve Vietnamu.
Na druhou stranu je třeba si přiznat, že dnes už se dá koupit téměř kdekoli cokoli. Nebo aspoň rozhodně téměř v jakémkoli místě, které je dostatečně velké na to, aby v něm bylo mezinárodní letiště. Je tedy zpravidla celkem zbytečné s sebou tahat dvě zubní pasty a tři ústní vody, čtyři toaletní papíry a jedno velké balení papírových kapesníků. Přiznám se ale, že ani naše skupina tomu pokušení - mít s sebou vše, většinou neodolá. Moc dobře si vzpomínám na již zmíněné povodně ve Vietnamu, kde to odnesly tři role báječného českého toaletního papíru umístěné na dně batohu.
Na druhou stranu nechci úplně prosazovat myšlenku, že stačí prostě vyjet nějak oblečený a mít s sebou kreditku (nebo, v českých podmínkách, spíše debetku). Především pro ty z nás, kdo se tak úplně nevyžívají v nakupování, by totiž start dovolené v hypermarketu, nemusel být tím úplně pravým ořechovým. (Nemluvě o tom, že v Indii jsme na žádný hypermarket před pár lety po celou cestu nenarazili a nákup všech potřebných věcí by se tak zřejmě docela protáhl. Když tam byl ale brácha letos znova, říkal, že už ty skvělé obrovské obchody dorazily ve větší míře i tam.)
Máte-li vlastní seznam, balíte-li nejraději bez seznamu, nebo vás prostě cizí seznamy nezajímají, pak rozhodně nečtěte následující řádky. Nachází s na nich totiž seznam věcí, který se mi už několik let osvědčuje...
Tak tedy:
léky: Sanorin, náplast, obvaz, jehly (sterilní), Calcium panthothenicum, Acylpyrin/Paralen, Alnagon/Ibuprofen/Valetol, Živočišné uhlí/Ercefuryl/Imodium, Kinedryl/Prothazin, Opthalmo septonex, ušní kapky, jód, Fenistil gel, Septolette, B-komplex, antimalarika, univerzálnější antibiotika
toaletní potřeby: mýdlo+šampon, kartáček+pasta, holení, deodorant, toaletní papír, vata, ručník, manikůra, papírové kapesníky, tic-tac/žvýkačky
oblečení: spodní prádlo, ponožky, trička/košile, kapesníky, šortky, svetry, bunda, pláštěnka, pláťáky, jeansy, tepláky, pyžamo, plavky, funkční prádlo (např. moira), flíska
boty: přezůvky, sandály, turistické boty
doklady: pojistka, pas, letenky/jízdenky, doklady o zaplacení, mapy/průvodce, popisy trasy, jízdní řády, legitimace, slovníky, adresy/propiska, čtení, pouzdro na krk, očkovací průkaz
ostatní: foťák/kamera+nabíječky+baterky+média, náhradní brýle, baterka+baterie+žárovka, sirky, hrnek, vařič/spirála, nůž/otvírák, mobil (+nabíječka), deštník, šití, hadr, umělá lahev+pití, batůžek, (spacák/karimatka + stan + kompas + ledvinka - tak tohle už je v seznamu jen z historických důvodů :), igeliťák na špinavé prádlo, řetěz na zavazadla (pro připoutání)
léto: krém na opalování, sluneční brýle, potápěcí brýle, kšiltovka, repelent
zima: lyže+hůlky+vosky, lyžařské brýle, teplé ponožky, čepice, šála rukavice, lyžáky
Z mého pohledu jde o úplný (a tedy poněkud nafouknutý) seznam. Některé věci z něj už jsem na cestách neměl řadu let, ale na seznamu zůstávají – co kdybych se u některé cesty rozhodl, že by se mohly hodit.
Léky jsou samozřejmě hodně individuální záležitostí – přiznávám ovšem že třeba bez Sanorinu nebo Imodia (nejlépe některé z rychle zabírajících variant) bych dnes na cestu nevyjel (zkuste si představit tři noci s takovou rýmou, kdy nemůžete usnout, nebo ráno, na které máte koupené jízdenky do vlaku, ale nejste schopni se na 5 minut vzdálit od záchodové mísy). Vitamin B se zase doporučuje proti komárům - a na mém seznamu jde o poměrně novou, zatím pořádně nevyzkoušenou položku.
V seznamu je řada drobností, které vám prostě jen mohou zpříjemnit život (žvýkačky po noci v letadle, než dostanete šanci si vyčistit zuby) i položek snadno nahraditelných jinak (místo přezůvek vozím jedny „gumovější“ sandály vhodné navíc i do lehce podezřelých sprch). Hrnek a spirálu už dnes považuji za zbytečné (kde je elektřina, tam bude nejspíš i někdo, kdo vám za nějaký ten dolar uvaří čaj i polévku), repelent zase může být lepší kupovat v cílové destinaci – bude nejspíš lépe uzpůsoben na místní malé potvory.
Prostě: Není to seznam typu: Vzít vše a bez rozmyslu zabalit, ale spíše: Brát položku po položce a s rozmyslem skládat/neskládat na hromádku, znovu se zamyslet a pak zabalit.
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Ty nejkrásnější zážitky z cest většinou nezachycují žádné fotografie. Patří k nim radost z nečekaně objevených krásných zákoutí, sendvič od pouliční...
