Aneb: Jak si neudělat z cestování peklo tím, že pojedete s někým, s kým si vzájemně nesednete. Řeč bude ale také o nákupu co nejlevnějších letenek, trochu o vízech a trochu o penězích.
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí při cestě kamkoli je volba spolucestujících. Výprava, která je s jedním neuvěřitelnou pohodou a prima zážitkem, se s někým jiným může změnit v peklo. A velkou roli v tom samozřejmě hraje vaše vzájemná kompatibilita.
Vlastní zkušenost říká, že nejlepší je, pokud mají všichni členové skupiny na cestování podobný pohled. To znamená, že není jeden zarytým fanouškem architektury, který se dokáže na jeden palácový sloup dívat hodiny, zatímco druhý je vášnivým lovcem exotických motýlů. Drobné rozdíly samozřejmě existují (téměř) vždy, ale u nich leckdy později zjistíte, že byly ku prospěchu věci – když se třeba díky odlišnému názoru kamaráda podíváte na místo, kam se vám nechtělo, ale které opravdu stálo za to.
Kde je určitá odlišnost vhodná určitě, je organizování výpravy. Jakmile se sejde více neústupných organizátorů, z nichž každý má na způsob organizování jiný názor, je zaděláno na potíže. Obzvláště pokud některý z nich má pocit, že se musí ve skupině prosadit a tudíž musí další organizátory převálcovat. Podobný průšvih by zřejmě nastal, kdyby ve skupině nebyl nikdo, kdo by byl ochotný zajistit všechny ty věci, které jsou nezbytné (zjistit, kdy co kam jede, kde se dá bydlet, kolik co stojí apod.), ale s touto variantou jsem se nikdy nepotkal, takže těžko soudit. Ona by se asi skupina, ve které by byli samí lidé držící se zpátky, nikam sama na žádnou cestu nevydala.
Základním předpokladem vaší cesty je, že se vám podaří zajistit dopravu do jejího výchozího bodu. Protože v tomto průvodci počítáme spíše s nějakým vzdálenějším místem světa, bude nejspíše řeč o letenkách.
Nákup je nejlepší začít na webových stránkách prodejců letenek, v
Mexiko 2003 - Tulum Česku zpravidla buď u Letušky nebo u Královny (obojí s .cz na konci, samozřejmě). Než začnete zkoumat aktuální ceny, je dobré znát několik pravidel, díky kterým lze letenky sehnat levněji.
1) Cestujte přes víkend: Jedním z nejdůležitějších pravidel pro koupi levné letenky, je tzv. Sunday rule - pravidlo, díky kterému jsou vždy levnější letenky pro cesty, v jejichž rámci strávíte v cílovém místě noc ze soboty na neděli. My se chystáme na delší cestu, takže tohle nebude problém. (Limity pro maximální pobyt bývají většinou jeden, tři, nebo šest měsíců, úplným maximem může být jeden rok.)
2) Cílové letiště: Nezanedbatelnou položku v ceně letenky tvoří letištní taxy (několik tisíc Kč). Pokud tedy máte možnost výběru, zvolte si letiště s nižší letištní taxou. Nezapomeňte také, že cena zpáteční letenky bývá výrazně nižší než cena dvou jednosměrných letenek. Neplatí to ale vždy - vnitrostátní lety v řadě zemí vyjdou prostě v jednom směru na polovinu obousměrné verze.
3) Volba třídy: Cesta třídou Business je samozřejmě podstatně dražší než Economy (někdy se nazývá též Travel).
4) Využívejte slevy: Letecké společnosti někdy nabízejí slevy pro cestující do 25 nebo do 26 let, zvláštní výhody mívají děti. Ještě výhodnější zpravidla bývají akční nabídky – pak ale musíte být hodně flexibilní, pokud jde o cíl vaší cesty (pokud nakupujete na poslední chvíli), a/nebo nakupovat dlouho dopředu.
5) Pokud máte v úmyslu létat častěji (byť třeba jen jednou ročně), zúčastněte se programů frequent flyer, v jejichž rámci lze získat kromě jiných výhod i letenku zdarma. Bližší informace o těchto programech vám podají například pracovníci kanceláří jednotlivých společností na letišti v Praze Ruzyni a najdete je samozřejmě i na webech leteckých společností.
6) Experimentujte: Z Prahy mohou vyjít letenky výrazně dráž než z jiných evropských měst. Někdy se tak vyplatí koupit si dopravu (letenku, vlak, autobus) na jiné letiště v rámci našeho kontinentu. Například lety do některých míst v Jižní Americe mohou být výrazně levnější z Madridu, a to i poté, co připočtete letenku Praha – Madrid. (Nás třeba takto vyšla letenka do Peru v roce 2008 o cca 7 tisíc Kč levněji.) Kamenem úrazu bývá skutečnost, že vám takovou letenku nikdo neprodá jako celek – musíte koupit dvě a dopředu se zajistit proti zpoždění prvního letu. S výhodou můžete mnohdy letět také z Vídně, kam se dá v pohodě dojet veřejnou dopravou a při větším počtu lidí stojí za úvahu i taxi (při možné úspoře i 10 tisíc Kč za letenku se stávají 2 tisíce za obousměrné taxi u čtyřčlenné výpravy přijatelnými).
Jen pro jistotu ještě připomínám, že je třeba si před cestou zkontrolovat, jaké doklady budete potřebovat. Na webu Ministerstva zahraničních věcí najdete aktuální seznam zemí, kam nepotřebujete vízum (i s informací o tom, jak dlouho a za jakých podmínek tam můžete bezvízově cestovat) i další užitečné informace. Třeba o nutných očkováních (do některých zemí je například bezpodmínečně nutné očkování proti žluté zimnici).
Pozor i na tranzitní země. Ještě v době, kdy Kanada vyžadovala po občanech ČR víza, platilo, že jste přes Kanadu nemohli bez víza (tranzitního) ani letět. Dokonce i tehdy, pokud vaše letadlo v Kanadě jen přistálo a vy jste neměli vystoupit, bylo vízum vyžadováno. Což se mi zle vymstilo při jedné služební cestě v roce 2007. (Přiznávám, že mě vůbec nenapadlo takovou věc zjišťovat – obzvláště proto, že cestu takto zařídila jistá cestovní kancelář :-). (Víza už zase platí a obávám se, že s tranzitem to tedy bude stejné jako dříve.)
Pokud si dobře vzpomínám, tak třeba v Moskvě jsou víza vyžadována jen tehdy, pokud přecházíte z terminálu do terminálu. Podrobnosti jsem ovšem nikdy nezjišťoval (vždy jsem se spokojil se zjištěním, že se náš příletový terminál shoduje s odletovým; což, tiše předpokládám, je u mezinárodních letů na Šeremetěvu běžné).
I když už dnes nebývá problém vybrat kdekoli peníze z bankomatu, my s sebou vozíme na cesty hotovost – většinou americké dolary. Důvody jsou v zásadě dva. Za prvé: Banky se dlouho předháněly v tom, o kolik člověka oberou, když si v zahraničí vybere z bankomatu peníze (fixní a procentuální poplatky mé banky + poplatky lokálního provozovatele bankomatu pro mě tvořily bludiště, ve kterém jsem nebyl ochoten se orientovat). Dnes je to už lepší, výběry ale pořád vyžadují lehké předběžné studium nebo rezignaci na výši poplatků.
A za druhé: Nechci riskovat, že mi kartu bankomat sežere. Pravděpodobnost je sice nízká, ale určitě ne nulová. A nízká pravděpodobnost, kdy na mě shodou okolností zrovna padne výherní los, mi bude třeba na letišti v indickém Dilí ve dvě hodiny ráno málo platná.
Peníze máme zpravidla na více místech, na dalším místě pak aspoň jednu platební kartu. Když jsme byli v Mexico City, dva dny před naším příjezdem tam prý v metru chytili dva kluci kanadského turistu, jeden ho vzal do kravaty a druhý ho kompletně prošacoval a obral. Pár let před námi zase na Yucatanu přepadli ozbrojenci celý autobus a turistům nechali jen boty (poté, co byly zkontrolovány) a oblečení, co měli na sobě (po prošacování). Obojí jsou historky od důvěryhodných známých a říkají jediné: Když budete mít smůlu, nemusí vám pomoci ani velká opatrnost.
Co pomoci může, jsou cestovní šeky. Přiznávám, že dokud nás jednou neokradou, nehodlám si jimi ale komplikovat život.
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Ty nejkrásnější zážitky z cest většinou nezachycují žádné fotografie. Patří k nim radost z nečekaně objevených krásných zákoutí, sendvič od pouliční...
