Na cesty se každý připravujeme jinak. Potkal jsem už pár lidí, kteří se v pondělí dozvěděli, že se dá na úterý koupit levná letenka na druhý konec světa, a tak se nějak sbalili a vyrazili. A znám lidi, kteří se chystají dlouhé měsíce.
Za sebe říkám, že je fajn mít dobrého průvodce (samozřejmě knižního) a spolehlivý seznam věcí na cestu. Z průvodců ze zvyku preferuji řadu Lonely Planet a jen v případě, že pro vybranou zemi zrovna není k dispozici aktuální vydání, dívám se po něčem jiném. Ale o tom tu ještě bude řeč později.
První otázkou samozřejmě je, kam se chcete vydat. Možností je spousta, ale pro první cestu je určitě dobré vybrat si nějakou běžnou turistickou destinaci. Budete se tam cítit bezpečně a nebudete mít žádný problém s ubytováním, stravováním a podobně.
Určitě také zvolte nějakou zemi, která je pro turisty levná. Ne snad proto, že byste na sobě chtěli šetřit, ale proto, že v levných zemích se prostě problémy řeší snáz. Když se potřebujete někam dopravit, vezmete si taxík – klidně několikrát denně, a to bez rizika, že pak doprava zruinuje váš rozpočet. Když neseženete levné ubytování, vezmete si dražší – ale pořád ještě levné.
Když nás ve Vietnamu zastihly povodně, vraceli jsme se ze středu země do Hanoje. Stejný nápad měli pochopitelně i další turisté – a poprvé se nám tak na cestách stalo, že jsme neměli kde přespat. Všechny levnější hotel byly plné. Nakonec nás v jednom opravdu ošklivě odrbali – za pokoj s běžnou cenou tak 200 Kč chtěli 650 Kč. Považte: Malá špinavá špeluňka za téměř 220 korun za osobu. Nedávno jsem v něčem podobném přespal v Madridu – za trojnásobek a bez povodní. Prostě: Převážná část Evropy je na cestování ukrutně drahá a možné problémy se tu nepříjemně prodražují.
Pokud se tedy chcete vypravit do nějaké pohodové země, levné,
Chile turistické a zajímavé, určitě neuděláte chybu, pokud zamíříte třeba do Thajska, do Mexika, do Chile či do Peru. Možností je samozřejmě daleko více, ale po vlastních zkušenostech bych začal právě některou z těchto čtyř. Naše první samostatná cesta mířila do Thajska a dodnes to považuji za velmi šťastnou volbu.
Otázka aktuálnosti vašeho knižního průvodce je obecně dost důležitá. Každý z nich se nějaký čas připravuje, takže když si v půlce roku 2008 vezmete na cestu knížku z počátku roku 2006, budou informace patrně nejméně 3 roky staré, protože aktualizace (případně příprava) knihy spadala nejspíš někam do roku 2005. Takže nemusejí sedět ceny, popisy některých míst (některá se mezitím změní k horšímu, jiná, možná, k lepšímu).
Nám se neaktuální průvodce docela vymstil u Halong Bay (Dračí zátoka) ve Vietnamu. S tím, jak zde zprovoznili nový most, přesunuli přístaviště do jiné části města a my jsme ho marně hledali. (Místní nám dávali rozporuplné informace a vzhledem k úrovni jejich znalosti angličtiny – a naší úrovni vietnamštiny – jsme nakonec už pochybovali o tom, že je přístav vůbec někde v dosahu. Navíc jsme problém nečekali, takže jsme nijak nespěchali a nakonec nás už trochu tlačil čas.)
Podobný problém nás postihl v Peru, kde jsme plánovali cestu do rezervace Paracas s ubytováním v Piscu, ale nějak nám uniklo, že Pisco není po nedávném zemětřesení v úplně dobré kondici pro turisty. A překvapilo nás, že na autobusovém nádraží tvrdohlavě odmítají prodávat jízdenky do tohoto města.
Nakonec se všechno nějak vyřeší, ale stojí to čas – a peníze. Aktuální průvodce je tedy vhodným základem pro cestu – i když ani ten nejaktuálnější nebude patrně obsahovat změny za poslední půlrok. Lze samozřejmě doporučit projít si případné aktualizace na webu, diskusní fóra s podobně... Záleží jen na tom, kolik máte před odjezdem času...
S aktuálností také souvisí otázka, zda pořizovat originály nebo české překlady. Pokud vůbec neumíte anglicky, pak je odpověď jasná. Rozhodně se ale nezapomeňte podívat nejen na to, kdy byl průvodce v tuzemsku vydán, ale také na termín, ze kterého pochází originál. Jakmile anglicky aspoň trochu rozumíte, originální verze určitě stojí za zvážení. I když třeba budete mít problém přeložit, z jakého že ptáka pocházela péra v čelence místního vládce, budete mít zpravidla čerstvější ony praktické informace.
Každá řada průvodců je trochu jiná (a koneckonců i průvodce jedné řady od různých autorů), některá je trochu ukecanější, některá trochu méně spolehlivá, ale v zásadě jsme se mezi známějšími průvodci nepotkali s nějakým, který by byl úplně špatný.
Určitě si zkontrolujte, že ten váš obsahuje mapy míst, která se chystáte navštívit (města, památky apod.), a že se dostatečně konkrétně věnuje tomu, kde se v nich dá ubytovat (včetně přesných adres hotelů a jejich cen) a jak se po nich (i do nich) dá dopravovat. Když dostanete chuť na něco dobrého, hodí se i seznam restaurací. Stručný a výstižný popis jednotlivých míst by pak měl být samozřejmostí. (Stručný proto, že každý zbytečný odstavec navíc zabírá dnes, v době papírové, kus papíru, který musíte odtáhnout na zádech.) Stejnou samozřejmostí by měla být mapa země a podrobnější mapy jednotlivých oblastí.
I když s sebou můžete samozřejmě tahat i řadu dalších map, naše zkušenost říká, že to, co je v knižním průvodci, použijete nejpohodlněji. Velké mapy jsou totiž mimo jiné nepříjemné na rozkládání (obzvlášť když fouká vítr nebo prší, případně když vás pronásleduje skupina naháněčů hotelů). Výhodou je u průvodce i tenký (a lehký) papír, pokud možno žádné inzeráty a zpevněná vazba.
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Ty nejkrásnější zážitky z cest většinou nezachycují žádné fotografie. Patří k nim radost z nečekaně objevených krásných zákoutí, sendvič od pouliční...
