Minule jsme společně přiletěli do norského Tromsø, navštívili pláž s výhledem na zasněžené hory v dáli a poprvé vyhlíželi polární záři. Tentokrát se vydejme lanovkou na vrchol Fjellheisen nad městem nebo na druhý konec ostrova. A samozřejmě budeme i nadále na zamrzlém jezeře čekat na polární záři.
Pohled na Tromsø z vrchu Fjellheisen. Foto: P. MandíkJe tu pátek, kdy vyrazíme směrem k Fjellheisen, což je vrchol nad městem. Nejprve po mostě přejdeme vody fjordu, přijdeme k Arktické katedrále a pak už rovnou k lanovce – přijde na 140 Nok za obě cesty (na pěší šplhání to v zimě moc není, svah je strmý a oficiální cesta neexistuje).
Nahoře to fičí, ale v několika vrstvách oblečení není zima. A tak nejprve obdivujeme z blízkých vyhlídek okolí, pak vyrážíme vzhůru, ke dvěma nejbližším vrcholkům. Chvílemi ztuhlý sníh nepříjemně klouže, ale většinu zdoláme bez problémů. Cestou zahlédneme i soba.
Dál od horní stanice lanovky moc dalších lidí není, a tak potěší setkání na druhém z vrcholů – starší Švýcar nám nabízí čaj na posílení a potvrzuje, že v úterý byla polární záře pěkně vidět: Pozoroval ji z lodi svého kamaráda, Nora, který kotví u jednoho z ostrovů ve fjordu.
Večer je na čase opět se vydat na jezero. Včera se ukázalo, že vyrážet o šesté je příliš brzy, tentokrát tedy zvolíme devátou. Snáze tak vydržíme do pozdější noční hodiny, kdy snad, snad, přijde polární záře...
Zase je tu řada dalších pozorovatelů. Švýcarský manželský pár nás pobaví historkou, jak potkal pár Američanů, který první noc strávil v našem hotelu – žena to ale obrečela a druhý den se stěhovali jinam. Zjevně spartánské podmínky onoho "levného" hotelu nejsou pro každého. Ještě ho tedy při své případné skutečné cestě zvažte :).
V sobotu se vydáme na severní část ostrova, cestou navštívíme zasněženou nejsevernější botanickou zahradu na světě a mineme místní univerzitu. I ze severního pobřeží jsou krásné výhledy a krásná je i cesta - všude upravené lyžařské stopy i prostor pro pěší.
Večer je zataženo, naději dává jen chvílemi viditelný měsíc a sem tam nějaká ta hvězda. Nejdřív se postupně vyjasňuje, ale nakonec se počasí zase zhorší a z polární záře není opět nic.
Na jezeře potkáme naše známé Švýcary a tentokrát také mladičkou Korejku, která teď rok pracuje v Anglii a která se svěřuje, že utratila všechny své úspory, jen aby viděla polární záři. Přiletěla teprve včera, na 6 dní, takže má ještě spoustu šancí před sebou.
Noční zamrzlé jezero, oblíbené místo pro sledování polární záře. Foto: P. MandíkV neděli ráno lehce sněží. Obchody v okolí hotelu jsou (pro nás i další turisty překvapivě) zavřené, tak alespoň kupujeme colu v nedalekém 7-eleven. V informačním středisku prozkoumáme detaily jedné severské atrakce - jízdy se psím spřežením, pak jednu vybereme a dozvíme se, že v pondělí už jsou stejně všechny její varianty plné. Tak ji nakonec objednáme na úterý.
A pak je na čase vydat se na jedinou zbylou světovou stranu, kde jsme ještě nebyli, totiž na západ. Okolo hřbitova (mimochodem, s krásnými nočními výhledy na některé části rozsvíceného města) a pak i jezera, kde se po nocích snažíme ulovit polární záři až k letišti, přes most nad vodami fjordu, do kopců.
Výhledy jsou tu prima, ale přiznejme si, že po třech dnech tady na severu už člověka tak neohromují.
V kopcích vedou pečlivě upravené lyžařské stopy a také několik těch neupravených. Když už se stmívá, stačí sejít dolů, nasednout na bus (jízdenka u řidiče za 45 Nok, v předprodeji ji lze pořídit se slevou) a za chvíli je člověk zase v centru.
Přes den se mraky sem tam trhaly, ale večer už zase pečlivě zakrývají celou oblohu, ani měsíc je neprosvítí, natož hvězdy. Na polární záři to tak opravdu nevypadá.
Geomagnetická aktivita ale vypadá slibně, a tak i přes zamračenou oblohu u jezera zase potkáme několik doufajících turistů - mimo jiné skupinku Brazilců, kteří podnikají výpravu po severu Evropy. Tady jsou třetí den a svěřují se, že ať už s placeným výletem, nebo na vlastní pěst, na polární záři nemají štěstí. Mají ale ještě naději ve Finsku, kam míří odsud. My další šanci v dohledné době mít nebudeme...
... tento článek má pokračování...
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Polární záře může být jedním z nejkrásnějších úkazů, který lze na Zemi na obloze spatřit. Cesta za ní má ale...
