Pokud v prodejnách zdravé výživy, když tam náhodou zabloudíte, pochybujete nad chutností nabízených pokrmů, možná je na čase přehodnotit své postoje. Dnes se společně podíváme na pokrmy z obilí. Ano, někdy jsou náročné na přípravu, zapochybovat můžete zprvu i o výsledné chuti, ale faktem zůstává, že pokrmy z obilí jsou zdravé a navíc za určitých podmínek mohou být snadno připravitelné a chutí nezaostávat za běžnými jídly. Ba dokonce je i výrazně předstihnout.
Když si uděláte majonézu z nějakého obilí a z oleje, získáte tím jisté výhody; pokrm totiž nebude obsahovat živočišný tuk, přebytek energie, cholesterol. A pokud se podaří dosáhnout přijatelné chuti příliš se nelišící od klasické potraviny, zůstávají už jen dvě námitky proti potravinám tohoto typu: cena a množství času vynaložené na jejich přípravu.
Jestliže jako základ většiny receptů nebudeme brát pohanku či jiné zrní draze
Pokrmy z vybraných obilnin jsou nejen zdravé, ale i chutné nakoupené v prodejnách zdravé výživy, ale levnou rýži (loupanou nebo nějaké jiné varianty typu natural - příliš na tom nezáleží), na niž jsme nadto zvyklí, zbývá jako námitka už jen množství práce. A abychom vyřídili i jí, přinášíme pokud možno recepty jednoduché, nenáročné na přípravu. Proto se budeme vyhýbat různým obilným kaším a plackám.
A teď už tedy pojďme ke konkrétním receptům.
Rýži, pohanku (jáhly) apod. nemusíme zdaleka jen sterilně vařit ve vodě. K přípravě polévek můžeme např. rýži či jáhly nejprve opražit na troše oleje (např. s cibulí) a potom do polévky přidávat zeleninu, luštěniny houby apod. Takto připravené polévky jsou kromě jiného i chutnější než pokrmy zahušťované moukou. Lze je použít i jako hlavní jídlo.
Navíc, pevnou část pokrmu můžeme sníst odděleně, eventuálně použít pro přípravu jiných jídel. Zbude nám hmota podobná bujónu, kterou nadále můžeme používat k zalévání místo klasických vývarů z masa a kostí. Vývar z obilí, rýže či zeleniny je rozhodně nejen zdravější, ale i chutnější než různé masové kostky.
Rýži uvaříme do měkka a rozmixujeme s rostlinným olejem. Máme tak základní hmotu, ze které můžeme podle svých představ připravit řadu různých omáček:
- přidáním hořčice a citronové šťávy
- rozmačkaného česneku
- křenu a smetany nebo jogurtu
- rajského protlaku
- cibule.
Výše zmíněné přísady můžeme navíc různě kombinovat (uvážlivě), kombinovat s nastrouhaným jablkem, mrkví, sladkou paprikou, kyselým zelím, pepřem nebo třeba i sójovou omáčkou.
Majonézou můžeme dochutit třeba následující směsi: Vařené obilí či rýže se zeleninou či vařené luštěniny. Rýžovou majonézu můžeme klidně smíchat i s fazolemi ve vlastní šťávě nebo hrachem ve sladkokyselém nálevu. A samozřejmě: Když jsme se vyhnuli tukům živočišného původu v majonéze, můžeme si dopřát a smíchat ji např. s krevetami, kousky kuřete, se sýrem apod. Jedná se samozřejmě o analogie běžně prodávaných a konzumovaných salátů.
Připravujeme jako klasické lečo (pouze bez vajec). Obilí či rýži můžeme buď uvařit zvlášť a vmíchat nakonec do pokrmu, nebo spolu s cibulí pražit na oleji a připravovat tak spolu s pokrmem.
Na osmahnutou cibuli přidáme předvařenou rýži a na kolečka nakrájené banány. Můžeme dochutit sójovou omáčkou.
Zelí nasekáme a smícháme s vařenou rýží nebo s obilninami, přidáme trochu rostlinného tuku a takto vzniklé těsto pečeme v troubě. Výsledek chutná velmi dobře jako zákusek k pivu - daleko chutněji než různé osmažené chipsy.
Čočku a rýži nebo obilí uvaříme každé zvlášť. Obě uvařené hmoty smícháme, okořeníme, osolíme a pak buď osmažíme nebo zapečeme v troubě jako karbanátky. Ideální příloha k různým zeleninovým salátům.
Vařené obilniny nebo rýži smícháme s nadrobno nakrájeným nebo mletým masem (obecně je pro chuť, i když nikoliv pro zdraví, vhodné maso tučnější - můžeme použít i maso libové a dolít rostlinný olej). Okořeníme česnekem, pepřem, kmínem apod. Podáváme zapečené v troubě, teplé i studené, ideálně s nějakou omáčkou či zeleninou.
